Jmenuji se Daniela Horáková a se svými psy žiji v Přerově. O psy jsem se zajímala odmalička, ale rodiče (samozřejmě) psa nechtěli, tak jsem se musela spokojit s andulkou a o psech jen četla knížky a časopisy. To mi ovšem nestačilo, tak jsem se kamarádila s dětmi co psy měly a půjčovala si je na procházky nebo je doprovázela na cvičák. Svého prvního psa jsem si vzala z útulku, když mi bylo 17 let. Můj malý voříšek jménem Tchibo mi ukázal, jak kouzelný může být život se psem. Věnovala jsem mu všechen svůj volný čas, skládal zkoušky, jezdil na výstavy i závody nebo se jen s paničkou válel. Protože mě výcvik psů začal náramně bavit, pomyslela jsem na dalšího psa. Když bylo Tchibovi 8 let, přivezla jsem si fenku maliňáka. Na cvičák teď chodím se dvěma psy a s oběma trénuji a dělám zkoušky. Co se teorie o psech týče, jezdila jsem na přednášky do Prahy na Vysokou školu zemědělskou, pravidelně se účastním klubových přednášek o výcviku a jezdím na výcvikové tábory. Své znalosti se samozřejmě snažím zužitkovat, při studiu na gymnáziu jsem se zúčastnila oblastního kola SOČ s prací o genetice psů. Dva roky jsem působila jako externista na biologické stanici, kde jsem vedla kroužek o psech. Pracovala jsem ve firmě Tekro (kde se vyrábí i granule Aport), v laboratoři na kontrolu veterinárních léčiv. Nyní ve fakultní nemocnici. Psům se snažím věnovat každou volnou chviličku: výcviky, výstavy, procházky … jo jo, pořád se něco děje.